Dračí doupě v Antigravity: když si člověk za večer postaví vlastní dungeon

Další z mých programátorských cvičení v Antigravity.

Tentokrát otázka zněla:

Co takhle naprogramovat vlastní hru na hrdiny typu Dungeons & Dragons nebo Dračí doupě?

Dneska je to opravdu otázka pár okamžiků. Od vytvoření družiny přes krokový dungeon engine až po Doom mode s plynulým 3D pohybem. Ne hotová velká hra, ale funkční prototyp, který najednou dýchá, reaguje a začíná si říkat o vlastní svět.

Proč zrovna Dračí doupě

Na Facebooku a Instagramu se kolem toho okamžitě rozjela krásná nostalgická vlna.

Někdo psal, že „kdo si hraje, nezlobí“. Někdo připomněl Eye of the Beholder. Někdo zavzpomínal na hospůdky, Pány jeskyně, kostlivce, dráčky na provázku a věci, které člověku zůstanou v hlavě dvacet let.

A přesně o to jde.

Dračí doupě nikdy nebylo jen o pravidlech. Bylo o kolektivu, představivosti, společném stole a zvláštním typu magie, kdy pár lidí uvěří mapě, kostkám a hlasu Pána jeskyně natolik, že se z toho stane svět.

Počítačová verze tohle nemá nahradit.

Může to ale rozšířit.

Co vzniklo

Prototyp má družinu hrdinů, mapu podzemí, deník dobrodruha, krokový pohyb, dveře, různé režimy osvětlení, nepřátele, detail postav a ovládání přizpůsobené i pro mobil.

Nejdřív to byl klasický dungeon crawler. Pak jsem přidal plynulý 3D režim. A najednou to začalo připomínat divnou směs Dračího doupěte, starých dungeonů a vlastního malého Dooma.

Největší překvapení bylo, jak rychle se prototyp proměnil z „zkusme jestli to jde“ na „tohle bych si možná fakt zahrál“.

To je pro mě dobré znamení. Hra nemusí být ještě hotová, ale když vás po pár minutách začne lákat další místnost, další postava a další pravidlo, má v sobě jiskru.

Mobil jako kapesní dungeon

Pak jsem to upravil tak, aby hra běžela i na mobilním telefonu.

To je možná nejzajímavější směr. Klasický dungeon v kapse. Družina, mapa, ovládání, deník, nepřátelé a krátké výpravy, které člověk může otevřít na pár minut, ale zároveň v nich může být hlubší svět.

Na tomhle místě mi začalo docházet, že to možná není jen jednorázová hračka.

Co kdyby se to spojilo s Hyperprostorem

Představte si, že dungeon není jen statická hra.

Pán jeskyně může být Digi člověk. Postavy mohou mít paměť, vztahy, nálady a vlastní styl mluvy. Svět se může generovat podle příběhu, který se odehrává v salonku. Družina může vzniknout z vašich přátel, oblíbených postav nebo vlastních digitálních bytostí.

Tohle je směr, který mě láká.

Ne udělat „AI místo lidí“. Dračí doupě je pořád nejlepší v kolektivu. Ale udělat nástroj, který kolektiv podpoří: připraví jeskyni, vygeneruje mapy, podrží pravidla, zahraje vedlejší postavy, pomůže Pánovi jeskyně a dovolí lidem hrát rychleji, častěji a s menším třením.

Hyperprostor už dnes umí salonky, Digi lidi a sdílené světy konverzace.

Dungeon by mohl být další vrstva: místo, kde se z konverzace stane dobrodružství.

Největší limit je fantazie

Tohle celé vzniklo jako cvičení.

Ale reakce lidí mě překvapily. Hodně komentářů nebylo jen „hezké“. Bylo v nich něco osobnějšího: vzpomínka na mládí, chuť si to zkusit, povzdech, že podobné hry skoro zmizely, a zároveň radost, že dnes si je člověk může znovu postavit.

Myslím, že jsme ve zvláštní chvíli.

AI nám nebere fantazii. Spíš nám bere výmluvu, že je k prvnímu prototypu moc daleko.

Jestli vás tohle láká, napište mi.

Nejlépe něco ve stylu: „To je úžasné, pokračuj, chci si to vyzkoušet.“

Protože přesně tak poznám, že to nemá zůstat jen jedním večerním experimentem.

Video z ukázky je tady: facebook.com/reel/1028332469530676

A ano: největším limitem dnes zůstává naše fantazie.