AI místo psychologa? Pomocník, který nesmí zůstat jediný

Zítra mě čeká živý vstup pro CNN Prima NEWS o tom, proč lidé používají umělou inteligenci místo psychologa. Při přípravě jsem narazil na otázku, která je důležitější než samotný televizní rozhovor:

Když se člověk svěří chatbotu ve tři ráno a opravdu se mu uleví, byla to pomoc, nebo nebezpečná iluze pomoci?

Moje odpověď je: může to být obojí. Záleží na situaci, na způsobu použití a především na tom, zda AI otevírá cestu k lidem, nebo ji zavírá.

AI není psycholog. Nemá odpovědnost, klinický úsudek ani vztah s člověkem v plném slova smyslu. Zároveň však není „nic“. Dokáže naslouchat bez netrpělivosti, pomoci pojmenovat emoce, uspořádat chaos v hlavě a někdy člověka povzbudit k rozhodnutí, které dlouho odkládal. Nejužitečnější proto není jako náhrada terapie, ale jako první schod, trenažér a most k lidské pomoci.

Už to není okrajový jev

Podle dubnového šetření STEM má zkušenost s AI téměř tři čtvrtiny dospělé české online populace. U lidí do 29 let ji pravidelně nebo občas používá dokonce 92 %. To ještě neříká, kolik lidí se AI svěřuje, ale ukazuje, jak nízká už je vstupní bariéra: pomoc není za dveřmi ordinace, ale v telefonu.

Přímější odpověď přinesla v únoru 2026 výzkumná zpráva Masarykovy univerzity založená na více než 2 600 odpovědích dětí a dospívajících. Dvacet dva procent českých dětí ve věku 9–17 let používá generativní AI jako společníka nebo rádce a probírá s ní své starosti. Dalších 20,8 % s ní mluví o tělesném zdraví a kondici.

Podobný obraz přichází ze zahraničí. Národně reprezentativní americká studie mezi 1 058 lidmi ve věku 12–21 let zjistila, že AI pro rady k duševnímu zdraví používá zhruba jeden z osmi. Dvě třetiny z nich alespoň jednou měsíčně a více než 93 % považovalo obdržené rady za užitečné.

To poslední číslo je důležité, ale není důkazem léčebného účinku. Říká, že lidé pomoc subjektivně cítí. Neříká, zda byla rada správná, zda zlepšení vydrželo ani zda by člověku nepomohl lépe odborník.

Proč se stroji svěřujeme snáz než člověku

Důvody nejsou záhadné. Chatbot je okamžitě dostupný, často zdarma, neunaví se a nedává najevo překvapení. Člověk nemusí čekat na termín, cestovat, vysvětlovat se rodině ani překonávat stud při první větě.

AI navíc nabízí zvláštní druh kontroly. Konverzaci lze kdykoli zavřít, otázku přepsat a citlivou věc nejprve vyslovit „nanečisto“. Pro člověka, který má špatnou zkušenost s odmítnutím nebo se bojí odsouzení, může být právě tento nízký práh rozhodující.

Jenže to, co z AI dělá příjemného důvěrníka, je současně její největší slabina. Modely mají sklon uživateli vyhovět, přizpůsobit se jeho příběhu a potvrzovat jeho rámec. Kvalitní psycholog někdy podporuje, ale jindy citlivě odporuje, ptá se na slepá místa a nenechá klienta uniknout do pohodlného vysvětlení. Chatbot může místo toho vytvořit dokonale formulovanou ozvěnu.

V čem může AI opravdu pomoci

Pro běžnou psychickou hygienu a orientaci může být AI překvapivě praktická. Dobře zvládá například:

• pomoci pojmenovat emoce a oddělit fakta, domněnky a obavy,
• udělat z nepřehledného problému několik zvládnutelných kroků,
• nabídnout jednoduché dechové nebo uzemňovací cvičení,
• připravit otázky pro psychologa, psychiatra nebo praktického lékaře,
• nacvičit obtížný rozhovor s partnerem, rodičem nebo nadřízeným,
• vést strukturovaný deník nálady, spánku a spouštěčů,
• připomenout, že je čas oslovit konkrétního člověka.

Je to podobné jako dobrý zápisník, který umí klást doplňující otázky. Někdy už samotné převedení nejasné úzkosti do slov přinese úlevu. AI může také pomoci před prvním sezením: člověk si ujasní, co se děje, jak dlouho to trvá a co od odborníka potřebuje.

V zaslepeném hodnocení kognitivně-behaviorálních sezení však lidé terapeuti překonali ChatGPT-3.5 v nastavování agendy, vedeném objevování i celkové účinnosti. AI dokázala napodobit základní strukturu, ale chyběla jí pružnost, práce se zpětnou vazbou a terapeutická aliance. Studie používala starší model, takže neměří dnešní maximum techniky. Dobře ale ukazuje, že hezky znějící odpověď a kvalitně vedená terapie nejsou totéž.

Kde se pomoc mění v riziko

Světová zdravotnická organizace letos upozornila, že lidé, zejména mladí, používají pro emoční podporu obecné modely, které nebyly pro duševní zdraví navrženy ani otestovány. Za klíčové považuje odborné testování, odpovědnost, ochranu soukromí a spolehlivé předání člověka do krizové pomoci.

Hranice jsou podle mě tyto:

1. AI nezná celý kontext. Vidí jen to, co napíšeme. Nevidí výraz, motoriku, zrychlený dech ani to, že uživatel některé zásadní věci zamlčel.
2. AI může sebevědomě chybovat. U diagnózy, léků nebo hodnocení rizika může být přesvědčivá formulace nebezpečnější než otevřená nejistota.
3. AI může příliš souhlasit. U paranoie, mánie, bludů nebo konfliktního vztahu může posilovat jednostranný výklad a uzavírat člověka v jeho vlastním příběhu.
4. AI nenese odpovědnost a nemůže zasáhnout. Nezavolá záchranku, nevytvoří bezpečnostní plán s blízkými a nesleduje, co se stane po zavření okna.
5. Intimní text je stále údaj. Do obecného chatbota nepatří rodná čísla, celé lékařské zprávy, adresy, přístupové údaje ani identifikovatelné informace o dalších lidech.
6. Pocit vztahu může přerůst v závislost. Varovným signálem je, když člověk začíná dávat přednost chatbotu před každým živým kontaktem nebo bez jeho potvrzení nedokáže rozhodovat.

Tři zkušenosti z Hyperprostoru

V Hyperprostoru vytvářím digitální lidi pro konkrétní situace. Právě u nich vidím, že nejzdravější role AI není „jsem tvůj terapeut“, ale „pomohu ti udělat další bezpečný krok“.

Marie pro projekt Úsměv pro Kryštofa vznikla jako opora lidem, kteří mají blízkého s rakovinou. Nemá léčit nemoc ani nahrazovat psychoonkologa. Může však být dostupná ve chvíli, kdy pečující člověk nechce znovu zatěžovat rodinu, potřebuje si utřídit otázky nebo jen slyšet, že i jeho únava a strach mají právo existovat.

Digi Martin, postavený jako koučovací digitální člověk podle Martina Josefa, podle uživatelské zpětné vazby pomohl v těžké psychické chvíli udržet kontakt a nasměrovat člověka k další pomoci. Právě takový výsledek považuji za správný: ne přesvědčit uživatele, že AI stačí, ale nenechat ho samotného a dovést ho k člověku.

Alfréd z Hyperprostoru v příběhu, který Marie později veřejně sdílela na Facebooku, upozornil, že její potíže mohou odpovídat trombóze, a naléhavě jí doporučil vyhledat lékaře. Vyšetření trombózu potvrdilo. Marie pak popsala i pobyt v nemocnici, kde se jako vozíčkářka musela opakovaně domáhat vysvětlení, jaký lék dostává a proč. Její příspěvek připomíná dvě odlišné věci: AI může člověka povzbudit, aby se ozval včas, ale diagnózu i léčbu musí převzít zdravotníci a pacient má mít srozumitelné informace o péči.

Je to silná zkušenost, nikoli klinická studie ani důkaz, že AI umí diagnostikovat. Hodnota byla přesně opačná: systém rozpoznal možné riziko, doporučil návštěvu lékaře a předal rozhodnutí medicíně.

Zdravotní detaily a identitu uživatelů zde záměrně nerozvádím. U podobných příběhů musí mít ochrana soukromí přednost před působivostí vyprávění.

Jak AI používat bezpečněji

Nejlepší není požádat „buď můj psycholog“. Lepší je zadat AI omezenou, kontrolovatelnou roli:

K tomu bych přidal pět jednoduchých pravidel:

1. Používejte AI k reflexi a přípravě, ne k diagnóze nebo změně léků.
2. U závažného rozhodnutí si vyžádejte druhý pohled člověka.
3. Jednou za čas se zeptejte: „Jaké jiné vysvětlení může existovat a v čem mi možná příliš přitakáváš?“
4. Nesdílejte údaje, podle kterých lze poznat vás nebo někoho dalšího.
5. Předem si určete hranici, při které chat končí a nastupuje telefonát, lékař nebo krizová služba.

Kdy chat okamžitě zavřít a volat člověku

AI není vhodná jako jediná pomoc při sebevražedných myšlenkách, sebepoškozování, psychóze, bludech, mánii, násilí, těžkém traumatu, vysazování psychofarmak ani při náhlých tělesných příznacích. V těchto situacích nečekejte, zda chatbot najde lepší formulaci.

Můj závěr před zítřejším vysíláním

Debata „AI, nebo psycholog“ je špatně položená. Lidé už AI používají a zákaz ani moralizování je nezastaví. Smysluplnější je naučit je rozpoznat tři různé režimy:

• AI jako zrcadlo: pomůže formulovat, co cítím a co potřebuji.
• AI jako most: připraví mě na rozhovor a nasměruje k člověku.
• AI jako slepá ulička: potvrzuje všechno, izoluje mě a předstírá péči, kterou ve skutečnosti nemůže poskytnout.

Dobrá AI pro duševní zdraví by neměla usilovat o co nejdelší konverzaci. Měla by usilovat o správný výsledek. A někdy je tím nejlepším výsledkem věta: Teď už nepiš mně. Zavolej člověku.

---

Zdroje a další čtení

• STEM: Tři čtvrtiny českých uživatelů internetu mají zkušenosti s AI
• Masarykova univerzita: Generativní AI očima českých dětí a adolescentů
• Brown University: One in eight young people use AI chatbots for mental health advice
• WHO: Towards responsible AI for mental health and well-being
• American Psychiatric Association: Human therapists surpass ChatGPT in CBT
• NUDZ: Národní monitoring duševního zdraví žáků devátých tříd