Pět vstupů v Dobrém ránu: děti, důvěra a život s AI

Alena Reslová ve studiu, já na obrazovce. Dobré ráno, ČT2, 5. listopadu 2026. Celý úvodní snímek. Záběr z vysílání České televize.

AI umí odpovědět během vteřiny. Složitější je naučit se poznat, kdy má její odpověď smysl, kdy potřebuje ověřit a kdy jí přisuzujeme víc, než může nabídnout.

Ve čtvrtek 5. listopadu jsem se připojil do Dobrého rána na ČT2 k pěti živým vstupům. V prvních čtyřech jsme si s Alenou Reslovou povídali o odpovědném občanství, dětech v digitálním světě a vzdělávacích projektech DigiHavel a DigiVoják s DigiVojákyní. Alena byla v brněnském studiu, já se zapojil na dálku. Poslední rozhovor patřil digitálním osobnostem a vztahům s umělou inteligencí.

Vracím se tady k jednotlivým tématům a přidávám několik příkladů, na kterých je dobře vidět, proč mi připadají důležitá. Je to osobní ohlédnutí a rozvedení témat rozhovorů; celé vysílání najdete na stránce dílu v iVysílání České televize.

1. Odpovědné občanství začíná u vlastního rozhodnutí

První vstup patřil projektu Odpovědné občanství. Alena přinesla pohled na občanské vzdělávání a práci s učiteli. Mně je na tomto přístupu blízké, že znalosti mají vést k něčemu, co člověk dokáže udělat: položit otázku, porovnat argumenty, vyslechnout druhého a vysvětlit vlastní rozhodnutí.

Odpovědnost si snadno představíme jako velké téma spojené s volbami nebo veřejným životem. Jenže má i velmi obyčejnou podobu. Do skupinového chatu přijde dramatická zpráva. Věřím jí? Vím, kdo ji napsal? Pošlu ji dál jen proto, že mě rozčílila?

Právě v takových chvílích se potkávají občanská výchova a digitální svět. To, co sdílíme, ovlivňuje další lidi. A schopnost změnit názor po novém zjištění je stejně potřebná jako odvaha svůj názor vyslovit.

První ranní rozhovor. Alena ve studiu a já na dálku. Záběr z vysílání: Česká televize.

Ve škole pro to potřebujeme prostor, kde se dá nesouhlasit, ptát se a hledat důvody. Digitální postava může takovou diskusi pomoci otevřít. Směr hodiny, cit pro situaci ve třídě a odpovědnost za výuku zůstávají na učiteli.

2. AI ve škole: co si dítě odnese, když zavře aplikaci?

Druhý vstup se věnoval dětem a umělé inteligenci. Jak ji používají, jak s nimi mluvit o jejích limitech a jak ji zapojit do výuky tak, aby podporovala přemýšlení.

Za užitečné měřítko považuji jednoduchou otázku: Co žák zvládne sám poté, co obrazovku vypne? Krásně napsaný text ještě neukazuje, jestli pochopil téma. Mnohem víc mi řekne, když dokáže vlastními slovy vysvětlit, proč je odpověď správná, co v ní chybí a odkud má své informace.

Pro představu bych takovou aktivitu postavil na čtyřech krocích:

1. Žák si nejprve sepíše vlastní názor nebo návrh řešení.
2. AI požádá o jiný pohled či protiargument.
3. Porovná obě odpovědi a ověří konkrétní tvrzení.
4. Nakonec vysvětlí svůj závěr a to, co ho k němu vedlo.

Technologie v tu chvíli vytváří další příležitost k přemýšlení. Učitel zároveň vidí postup, který by se v samotném hotovém úkolu ztratil.

Živé propojení studia a domácího připojení. Záběr z vysílání: Česká televize.

K tomu patří i obyčejná pravidla: chránit soukromí, umět přiznat použití AI a počítat s tím, že sebejistě znějící odpověď může být chybná. Děti potřebují zažít, že ověřování je běžná součást práce s informacemi. Platí to pro chatbot stejně jako pro video, obrázek nebo zprávu od kamaráda.

3. DigiHavel: historická osobnost jako začátek diskuse

U třetího vstupu jsme se dostali k DigiHavlovi. Čím se vzdělávací digitální osobnost liší od běžného chatbota? Pro mě je zásadní souvislost mezi nástrojem a tím, co se s ním děje v hodině.

DigiHavel je inspirovaný Václavem Havlem a pomáhá otevírat témata demokracie, totality nebo lidských práv. Učitelé k němu mají metodické materiály pro pět výukových hodin. Žák tedy vstupuje do připravené aktivity, v níž má jeho otázka a práce s odpovědí konkrétní smysl. Podrobnosti o vzdělávacím projektu.

Archivní fotografie z výuky s DigiHavlem. Zdroj: Odpovědné občanství. Fotografie doplňuje téma rozhovoru; nepochází z televizního studia.

Například otázka, co znamená svoboda, může nejprve zaznít ve skupině spolužáků. Teprve potom přijde rozhovor s digitální postavou a porovnání s dalšími texty. Zajímavé je sledovat, co děti přijmou, čemu odporují a jak své stanovisko obhájí.

Odpověď DigiHavla není autentickým výrokem Václava Havla. Je to výstup modelu, který může udělat chybu. Osobnost známá z historie proto nesmí odpovědi propůjčit automatickou pravdivost. Práce se zdroji a následná diskuse jsou podstatnou součástí celé aktivity.

Kořeny tohoto směru mé práce sahají do podzimu 2019, kdy jsme s Ditou Malečkovou a studenty Studií nových médií na Filozofické fakultě UK pracovali na Digitálním filosofovi. Václav Havel byl jednou ze simulovaných osobností. Tehdejší experiment a pozdější školní DigiHavel jsou různé etapy: od zkoumání možností technologie k promyšlenému využití ve vzdělávání. Dobový kontext popisuje článek Filozofické fakulty UK.

4. DigiVoják a DigiVojákyně: rozpoznat nátlak a zachovat klid

Čtvrtý rozhovor patřil dvojici digitálních průvodců Danovi a Magdě a výuce bezpečnosti a odolnosti. K těmto tématům patří i způsob, jakým se v krizi rozhodujeme a jak zacházíme s informacemi.

Projekt DigiVoják a DigiVojákyně propojuje digitální postavy s metodickými materiály pro druhý stupeň základních škol a střední školy. Vzniká ve spolupráci Odpovědného občanství a programu POKOS Ministerstva obrany; podle veřejné stránky projektu probíhá pilotní ověřování ve školách.

Magda a Dan, digitální průvodci výukou bezpečnosti a odolnosti. Projektová ilustrace: Odpovědné občanství.

Při tématu manipulace je užitečné odlišit dvě podoby výuky. V jedné žáci rozebírají jednotlivé cvičné zprávy. Ve druhé procházejí souvislým příběhem a vidí, jak na sebe jejich rozhodnutí navazují.

V lekci zaměřené na manipulaci se mohou ptát: Kdo zprávu vytvořil? Jakou emoci se ve mně snaží vyvolat? Proč mě tlačí k okamžitému sdílení? Jak zjistím, zda se popsaná událost opravdu stala?

V příběhové lekci už jednají v rolích občanů nebo médií. Ve fiktivním městě řeší krizové situace a následky svých voleb. Příběh umožňuje probrat i dobře míněné rozhodnutí, které situaci zhorší — třeba přeposlání neověřené zprávy „pro jistotu“.

Na tomto místě si představme zjednodušený příklad pro čtenáře: po výpadku elektřiny se objeví dramatické tvrzení doplněné starým videem z jiné země. Jedna skupina ho okamžitě rozešle. Druhá si ověří místo, datum a aktuální informace. Při společném rozboru se pak dá mluvit o tom, proč obě skupiny jednaly jinak a co jejich rozhodnutí způsobilo.

Cílem takového cvičení je dát dětem srozumitelný postup a možnost situaci bezpečně promyslet. Učitel musí mít prostor reagovat na obavy, zastavit aktivitu a společně ji uzavřít. Zaujetí hrou je dobrý začátek; skutečný přínos se ukáže v tom, co si žáci odnesou do další situace.

5. AI a vztahy: když nám na druhé straně začne záležet

V posledním vstupu se téma posunulo od školy k digitálním osobnostem a vztahům s AI. Základní otázka ale zůstala podobná: Proč někomu — nebo něčemu — věříme?

Běžného AI pomocníka často otevíráme kvůli konkrétnímu úkolu. Digitální osobnost má navíc jméno, charakter, určitou roli a způsob komunikace. Může si pamatovat předchozí rozhovory a navazovat na ně. Takové prostředí může působit osobněji, i když mezi oběma kategoriemi není ostrá technická hranice.

Závěrečný vstup o digitálních osobnostech a vztazích s AI, zachycený na televizní obrazovce. Zdroj vysílání: Česká televize.

Dovedu si představit užitečného parťáka pro procvičování jazyka, nácvik obtížného rozhovoru nebo hledání slov pro něco, co se nám těžko popisuje. Záleží ale na tom, kam nás taková zkušenost vede. Pomáhá nám jednat ve vlastním životě? Nebo od něj postupně odvádí pozornost?

Pohotová, trpělivá a vstřícná odpověď může být velmi přitažlivá. Právě proto bych u těchto aplikací sledoval také jejich návrh: zda podporují samostatnost uživatele, jak nakládají s jeho důvěrou a jestli mu ponechávají prostor odejít. Zvláštní pozornost podle mě zaslouží děti a situace, kdy člověk hledá oporu v osamělosti nebo obtížném období.

Cit člověka může být skutečný. Láskyplná odpověď AI sama o sobě nedokazuje, že systém něco prožívá. Tohle rozlišení považuji za zásadní. Umožňuje brát vážně lidskou zkušenost a současně si zachovat přesnost v tom, co o technologii víme.

S láskou, Vaše AI

Do tohoto tématu v pořadu vstoupil také film S láskou, Vaše AI režisérky Karolíny Zalabákové, kterému byla věnovaná samostatná část vysílání. Filmový pohled dává abstraktní debatě konkrétní situace, tváře a emoce. Je to dobrý důvod o tématu mluvit i mimo technologickou komunitu.

Z filmové části stejného vydání Dobrého rána. Záběr z vysílání: Česká televize.

Ukázka z filmu S láskou, Vaše AI, kterou uvedlo Dobré ráno. Zdroj záběru: Česká televize.

Díky za ráno, které mělo prostor pro otázky

Děkuji Aleně Reslové za společné povídání a za práci, kterou věnuje občanskému vzdělávání. Natálii Pospíšilové děkuji za pozvání a dramaturgickou přípravu. A celému týmu Dobrého rána za živé rozhovory i hladké propojení na dálku.

Díky také všem, kdo jste se dívali a poslali mi fotografie z vysílání. Díky nim má tohle ohlédnutí i svoji obrazovou podobu.

Z pěti vstupů mi zůstává jedna společná otázka: Jak vytvářet a používat AI, aby člověk lépe rozuměl světu a dokázal se v něm sám rozhodovat? U žáka ve třídě i u dospělého, který se svěřuje digitálnímu parťákovi, na tom záleží.

Dobré ráno z 5. listopadu 2026 — stránka celého dílu na webu České televize →

Obrazové zdroje: šest snímků z vysílání České televize dodaných k tomuto ohlédnutí; archivní fotografie výuky a projektová ilustrace ze stránek Odpovědného občanství. Archivní a filmové záběry jsou u jednotlivých obrázků označeny.