S Danielem Stachem o Zrádcích, digi Havlovi a reality show s AI

Společně na K.I.S.S. Stage: Daniel Stach, Šárka Vítovcová, Andrea Havelková a já. Celá fotografie bez ořezu.

Co kdyby do české reality show vstoupila umělá inteligence? Právě tahle otázka mi zůstala v hlavě po sobotním Innovation Week. Najednou už jsme neřešili jen to, co dokáže kamera a střih, ale i to, komu bychom v takové show věřili.

3. října 2026 jsem v pražském ČSOB Kampusu usedl na K.I.S.S. Stage k debatě „Reality Show: Co je skutečné a co je jen dobře zrežírované?“. Moderoval ji Daniel Stach a se mnou na pódiu seděly Andrea Havelková, účastnice reality show Farma, a castingová manažerka Šárka Vítovcová. Já přinesl svoji zkušenost ze Zrádců a z vývoje AI. Docela pestrá společnost na jednu otázku: co vlastně divák vidí?

Realita před kamerou a realita na obrazovce

Povídali jsme si o Zrádcích i o dalších reality shows. O výběru účastníků, produkci, dramaturgii a o tom, jak velkou roli ve výsledném příběhu hraje střih. Bylo příjemné slyšet vedle sebe zkušenosti lidí, kteří stojí na různých stranách natáčení.

Pro mě je na tom zajímavý rozdíl mezi tím, co člověk prožije, a tím, co z jeho zážitku uvidí ostatní. Soutěžící může prožívat opravdovou nejistotu, radost nebo zklamání. Divák ale sleduje vybranou část dění, poskládanou do konkrétního příběhu. Obojí může platit současně. A právě proto se na otázku, kolik je v reality show reality, tak špatně odpovídá jednou větou.

Od Zrádců k digi Havlovi

Řeč přišla také na digi Havla a další digitální bytosti, na kterých pracuji. A s nimi na otázku, která se vrací skoro pokaždé, když AI začne působit trochu lidsky: mohou mít digitální lidé emoce?

Tady mi dává smysl rozlišovat dvě věci. Digitální postava může mluvit o strachu, žertovat nebo reagovat soucitně. Samotná přesvědčivá odpověď ale ještě nedokládá, že něco subjektivně prožívá. Zato emoce člověka, který s ní mluví, mohou být úplně skutečné.

To je pro mě zajímavé spojení s reality show. V obou případech přemýšlíme, co vidíme, co si do toho sami doplňujeme a proč někomu začínáme důvěřovat. U digitální osobnosti inspirované skutečným člověkem je navíc důležité vědět, že mluvíme s modelem. Třeba odpověď digi Havla není autentickým výrokem Václava Havla.

Mohla by česká reality show zapojit AI?

Tohle byla jedna z klíčových myšlenek celé debaty. Zatím otázka a námět k přemýšlení, žádné oznámení připravovaného pořadu. Co by se stalo s důvěrou a vztahy ve skupině, kdyby do nich vstoupila digitální bytost?

Když nad tím přemýšlím dál, lákalo by mě zkoumat třeba AI jako poradce soutěžících nebo jako postavu, se kterou se musí všichni domluvit. Pomáhala by lidem spolupracovat? Spoléhali by na ni až příliš? A jak by se jejich přístup změnil ve chvíli, kdy by udělala chybu?

Hodně by záleželo na pravidlech: kdo ví, že komunikuje s AI, co o soutěžících systém zná a kdo odpovídá za jeho zásahy do hry. Právě takové detaily by podle mě rozhodovaly, jestli z toho vznikne zajímavý pořad, nebo jen efektní technologický trik.

Daniel Stach umí reagovat

Daniel Stach při debatě. Fotografie z mého instagramového příspěvku.

Daniel byl vtipný, pohotový a dokázal velmi dobře reagovat na to, kam se rozhovor právě posouval. Bavilo mě, jak přirozeně s ním šlo přecházet od televizního zákulisí k digitálním lidem. Naživo stejná radost jako na televizní obrazovce.

Děkuji Lukáši Sedláčkovi za pozvání, Danielovi za moderování a Andree se Šárkou za příjemnou debatu. A také všem, kdo dorazili, i Terezce za podporu. Kolem nás navíc pobíhali roboti, takže pro rozhovor o hranici mezi skutečností a technologií jsme si těžko mohli vybrat příhodnější místo.

Další fotografie jsou v mém příspěvku na Instagramu. Složení panelu a jeho anotaci najdete v programu Innovation Week.

A pokud vás zajímá, jak digitální postava vzniká, můžete navázat příběhem Vizi, jejíž povahu si odhlasoval sál ve Zlíně.